Pan ministr všech financí
vyšel sobě na rekraci
v chladoskytný háj;
v zelené si sedl trávě
a pak četl, co měl právě:
o Bruncvíku báj.
Čet’, jak Bruncvík mnohou ranou
bil se s saní sedmihlavou,
až ji k smrti sklál.
Dočet’, reku podivil se,
o té báji zamyslil se –
a tak v duchu prál:
„Ach, teď vidím velkou škodu,
lidskému že schází rodu
to, co měla saň:
hoj! což by mně srdce hrálo,
když by v řádu země stálo:
,z každé hlavy – daň!‘’“