nikdy nepřestaneme milovati v snách mladé ženy, mladé dívky krásné v horkých krajinách; jen svou nahotou tu byly oblečeny.
černou a hnědou nahotou, tmavé plameny země-žnečky. většinou už je zříš jen za strašlivou mhou,
přešly přes ně bílé smečky. černých vzpomínáš i hnědých vzpomínáš i mužů na hanebném kůlu. proklínáš
řev civilisovaných úlů. byly krásné také dívky zulů. měly ňadra jako věže s černým kloboukem, ústa jako báseň jižní;
na antilopu ji posaď bujným snem, stepní travou letí básníkovým dnem, štíhlý tvar a krásný bližní. v korálových špercích, v rouše nevinných
podala ti napít z kalabasy... burský farmář nasadil tu otroctví a hřích, britský žralok dovršil to dílo spásy. chrabrá srdce podlehla křesťanským zbrojovkám,
dívky zulů křesťanské lásce, cizí dobytek pase černý chám, v dolech a plantážích dře se panské chásce na její kostely, banky, bary, university
v bloemfonteinu, v pietermaritzburku, v praetorii, v johannesburku, pokořen, zhanoben bílými termity. a ženy zulů, kafrů, bečuanů
nosí vodu v tykvicovém džbánu, v ztepilých tělech možná spirochaetu pallidu. nejsou to už plameny o strmých ňadrech, jsou to jen proletářky v evropských hadrech,
zhasla krása v stínu zlatých nelidů. zhasla krása mladých dívek také na stepích. morálka se probudila u textilních fabrikantů: nekupuje národ nezaměstnaných,
oblékají tedy národ bantu. a kristus na kříži má kulomet, kořalku a spáry johnů bullů... nevrátí se světlo pozdě pro ten černý svět?
jsou vůbec ještě krásné dívky zulů?
Cookies on Poetry Cove