Hvězdářská obloha nad námi hoří,
vše se tu v bezedno vesmírné noří,
pro sebe dobrou zemi jen máš;
v hedvábu ovzduší, tepla a světla,
aby ti plodila, aby ti kvetla,
kolotá v koutku, kde cos už znáš.
Dávno už teleskop vypáčil nebe,
andělé prchli, a vtáhl se v tebe
duch, jenž tam marně hledal svůj zdroj;
vše, co tam stvořil sis k obrazu svému
a co tě zaslepovalo jen k zlému,
rozplašil sluncí strašlivý roj.
Básníci, o jednu ilusi chudší,
místo hvězd zemi se vzývati učí,
pozemskou radost, práci a mír;
poslední chudáci, zmožení vínem,
s babkou se kají pak před Hospodinem,
vydavše větru marnivý pýr.
Ostatní zápasí o tu svou zemi
s vlastníky a jejich pochopy všemi,
lán zanedbaný s plevelem svým.
Jen tu se dějí dnes posvátné věci,
jen tu je boj s ďáblem, jen tu jsou světci,
prolité krve úrodný dým.