všecko ti mohou, lide můj,
vnutiti pěstí:
srdce si čisté opatruj,
to je tvůj hrad i tvoje sluj,
jen lstí je mohou zlézti.
dovedeš věřit, lide náš,
v souzvučnost lidskou:
rci, že svou víru neprodáš
a v nedostupnosti ji máš
nad palbou blasfemickou.
dovedeš chovat naději
v slíbenou zemi:
modly se všecky zkácejí,
jen ona trvá nad ději,
nech jít ji svatyněmi.
dovedeš také milovat
světlo, jež hojí:
nezničitelný je to sad,
měj světlo rád, měj světlo rád,
jen světla tma se bojí.
tma se ho bojí, tma a smrt,
věř, doufej, miluj:
buď na své prosté ctnosti hrd
jak lípy z polabí a smrky z brd,
o cizí neusiluj.