Zlý kohoute! Dnes v noci s mysli smělou
můj přišel miláček. Tak slavík sletá
v korunu třešně, která sněžně vzkvétá,
by zaklokotal lásky píseň vřelou.
A jak mne v loktech držel rozechvělou,
a laskala mne každá jeho věta,
a hříčky daly zapomenout světa –
oh, ještě ani nezlíbal mne celou,
jen okamžik se u mne býti zdál,
a sotva pohaslý byl asi západ, –
když, nevděčníku, ošklivý měls nápad,
bys v temné ještě noci kokrhal...
Jen se vzpomínkou vyčkávám teď jitra.
Však za to liškám předhodím tě zítra.