na bučině, pod bučinou metelice fičí,
zatančí a neublíží, v peří holubičí
zahalí nám rozdrásaný vápencový kraj.
v oborách jdou ke krmelcům jelen, daněk, srnčí,
obec dřímá přikrčena, z vápenky vůz drnčí,
starý osud severní vše mění v jinotaj.
sněží ve dne, sněží v noci, v zatemnění přísné,
pod parohy v hostinci vzduch kouřem, pivem kysne,
sousedi tu v kartách slaví svátek, neděli.
po půlnoci do osady stařík podroušeně
lesem, poli, tmou a činou kobrtá k své ženě;
krátkodobou smlouvu na smrt nikdy neměli.
jak ty skály, jak ty lomy, lidé kostrbatí
pokuřují si, ať zloba cokoli jim hatí,
z pevné látky uhněteni, pevni pod čelem;
metelice vratkých časů nezmění nic na nich,
osud lidu: jazyka dar, práci v tvrdých dlaních
nesou věrně do naděje s moudrým úsměvem.