Žel mi tě po letech ještě...

MLADIČKOU a subtilní zavraždili tě otcové počestní, nudíce se u manželek ctnostných, a jejich synové,

užívající světa. Bílou chodbou nemocnice zmizela mrtvola tvoje; nikdo nezařval: Vrahové!

v klidné požitky jejich – – – Žel mi tě po letech ještě! Mělas žhavé oko a do modra černý vlas a trochu zděděné krve po barbarských Hunech.

Žel mi tě po letech ještě! Však ne proto, žes nenašla tady krb vypaseného troupa, abys mu rodila smavé, dobře prosperující děti – – –

já bych tě raděj viděl dál žít v té ďábelské skrýši a mstít se, strašlivě mstít se, jedem objetí svého mstít se, až k pravnukům pravnuků mstít se,

za sebe a za svoje sestry, za nás a za naše bratry a za celý rod vyděděných SATANA dítek mstít se na té chráněné kastě

měšťáků bohabojných a privilegovaných.