zas jako kdysi, ve čtyři ráno,
u vody sedím, lov a sny.
chudému málo na výběr dáno,
tedy se opakují mu dny.
hlubina právě procitla tiše
v zelené ošatce z rákosí.
zvědavě zírá, pomalu dýše,
stulíků šperkem se honosí.
to ráčkující ji rákosníci
svým kiri kirikrí vzbudili.
a vodní slípky, tak cákající,
hladinu napříč jí rozbily.
utichly. šedozelené oči
zrcadlí špalír stromový.
jen kolem mého brka se točí
lehounký tanec kolový.
šumějí lindy. pomalým letem
z lovu se vrací rozšafně čáp,
skokany nesa v zobáku dětem.
cestou se štrachá polní dráb.
jak se vše mírumilovně dívá!
idylu dýchám v polabí.
v nitru však fena zlá se mi skrývá.
kolika na hrdlo chtěla by!