O půl šesté ráno podle zahrad
znova s tebou v duchu hovořím
po těch pěti nočních hodinách, jež
zpola probděl jsem, – a pouze vím,
že jsem s tvými ňadry na rtech spal,
rukama tě celou miloval.
Všecky myšlenky mé, všecky nervy
dávno, drahá, víš, že ty jen máš,
ale teď i krev mou, celé tělo
těžkým vínem bouříš, napínáš:
Strome sladký, rovna nemoci
je má touha po tvém ovoci.