Kdo prudká křídla má, ať letí
přes hranice a vody,
tam, kde se vzpíná modré horstvo
a hučí oceán:
bez křídel není cesty světem
do říše nové shody,
a špatně žil, kdo nevyužil
letu, jenž byl mu dán.
Kdo statná křídla má, ať pluje
nad oblaka a hory
a provokuje nebes ticho
svou touhou předčasnou;
bez křídel není smíru s věčnem
pro pozemštělé tvory,
je blažen člověk, pochopí-li
zpěv světů duší svou.
Kdo velká křídla má, ať prchá
za břehy těsné vlasti;
je velký svět, však dosti malý,
by dobýti se dal.
Kdo umdlí, spadne, roztříští se,
však výšek poznal slasti,
a kdo je silen, ten se vrátí,
by doma bojoval.
Kdo prudká křídla má, toť mládí,
toť jeho vzdor a hrdost,
toť jeho naděje a víry
zelený věčně list –
však muž má míti pevné nohy,
za leskem oka tvrdost
a na svém místě pevně státi,
oh, pevně státi čist!