Skip to content
1875–1947

XLVII Profil bledý,

Stanislav Kostka Neumann

Profil bledý, smutný profil bledý zahlédl jsem v elektrické tramvaji, jako ledy,

palčivé a těžké ledy myšlenky mi v hlavě splývají. Zhroutil se mi sen, jako racek bílý

krutě postřelen kvílí, kvílí, volá o pomoc, na jezero padá noc.

Tvář ta bledá, smědá tvář ta bledá s kruhy pod očima, něhou modravou, spát mi nedá,

její černé hvězdy, běda, ve dne v noci vidím před sebou. Zhroutil se mi sen, jako racek bílý

krutě postřelen kvílí, kvílí, volá o pomoc, na jezero padá noc.

Mořem bolů, nadějí a bolů pro tu tvář a ženu plul jsem po léta, vrakem k molu,

srdce moje, my teď spolu vracíme se smutni ze světa. Zhroutil se mi sen, jako racek bílý

krutě postřelen kvílí, kvílí, volá o pomoc, na jezero padá noc.

V podvečeru, teskném podvečeru stínem mezi stíny už jen vzpomínám, tvář tu v šeru,

sladkou tvář tu bledou v šeru jako chorou lunu v srdci mám. Zhroutil se mi sen, jako racek bílý

krutě postřelen kvílí, kvílí, volá o pomoc, na jezero padá noc.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.