Stříbrná hvězdo na nebi
mé listopadové jeseně,
tak zblízka na mne hledělas
jak mramor z jarní zeleně,
a všecky sny mé kroužily
kol tvého čistého obrazu:
byla to výprava na křídlech
do říše srdcí bez kazu.
Stříbrná hvězdo nade mnou
a nad mým zavražděným snem,
teď svítíš mně tak z daleka,
a vše se zdá jen přeludem.
Maličkých žalů komáři
kolem lží krouží maličkých,
z veliké touhy zbývá chtíč,
z iluzí hořký vtip a smích.
Jak zlatohlávek v ulici
má láska prachem se potácí.
Pod hroznou tíhou všednosti
klesají lační žebráci.