Skip to content
1875–1947

XII. Té naděje vzíti si nedáme

Stanislav Kostka Neumann

Té naděje vzíti si nedáme od kulichů všelijakých, že jedenkrát ruce si podáme i přes hlavu tyranů svých.

To uprostřed svobodných národů my volni – co národ, to brat! Pak do služeb velikých přerodů své síly dá každý a rád.

Pod povrchem zločinných rozporů již rodí se vzpoura a soud; hrom udeří v poslední závoru, pěst přerazí poslední z pout.

Té naděje vzíti si nedáme. – Než přijde však bratrství den, těch pravicí po právu zhrdáme, jichž levice škrtí nás jen.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.