Slyšeli jste tu píseň,
kterou zpívá, jdouc ulicí mlčky?
To je píseň pro všecky.
Nemohli jste slyšeti té písně,
kterou zpívá – někdy – její pohled,
zpívaje o lásce.
To je píseň jen pro mne.
Všecky jarní písně ptačí,
jako když časně ráno v květnu
otevřete dokořán okna.
Všecky touhy dvacetiletého srdce,
jako když jitřní paseka vzkvetlá
šumí a chvěje se hmyzem.
A všecky struny cudného civismu
plaše se třesoucí větrem.
Nic však hlasitého,
protože jste hloupí, cyničtí, domýšliví,
a mládí sen je křehká mimóza.
A mládí sen je plachý zpěvný pták
z vonného houští.
Vůbec ho nepoznáte, hluční turisté života.
Ale já jej znám,
poněvadž za ním trpělivě, po špičkách chodívám.
Nic hlasitého.
Jen tu a tam jasný, dětinský smích
ze srdce přečistého.