Jest velkou rozkoší, když kvetou slívy,
jít na venek se jimi kochati:
jeť půvab jejich pohádkově tklivý
a jaro voní z luk i souvratí.
I vyšli sobě zrána v vzkvetlé nivy,
než sněžné květy počly padati,
tři dámy, pán a sluhů dvé; šli chtiví
půvabů, jež se v roce nevrátí.
A dívali se mnoho, naslouchali,
jak bublá potůček a mizí v dáli:
na radost sake pili nejednou.
Zpět přítelkyně paní takřka nesly,
pán před ní tančil, sluzi tuze skleslí
vlekli se s větví v hrnec vsazenou.