Jak jsou plni moudrosti a ctnosti,
čistá píseň k chvále skutečnosti.
Jarní slunce stvořitelskou dlaní
podává jim světlo na koupání.
Světlo, teplo, úsměv nejplodnější
pro květiny, ptáky, lidi zdejší.
Cvrlikají, hemží se a – vzlétnou
náhle malou šedohnědou Etnou.
Proletáři? Spíše volnost sama,
družnost, ples, či malé ptačí drama.
Neohlupováni pověrami
pro společnou radost žijí s námi.
Kočkám smějí se a dravcům prchnou.
Brzy šibalové tiše sprchnou
do třešní, jež pro každého zrají.
Teď se z plotu na mě usmívají
chytrá očka – která zničit může
zas jen zatracená lidská kůže.