okeán se vlní jako zelné pole,
pevniny už ztichly, klenba bez kouře
všecko živé znova pocelovala,
dýše dobrá země nahoře i dole
jako dělnice, jež slehla za bouře,
úsměv z muk a štěstí na rty dostala.
vraky starých lodí leží na dně,
na hladině racek s delfíny,
plachetnice naše nese ladně
vlajku jedné velké rodiny.
rány zarůstají, bolest zapomněli
muž i žena, půda, kůň i pes i strom,
hroby sesuly se, trychtýř naplnil.
práce zvoní, zpívá, hučí jako včely,
pýchou nadýmá se lán i důl i lom,
jednou krví zní zvon pospolitých žil.
vzduch i voda pojí všecko s všemi,
hory nedělí ni hladiny,
plachetnice naše zmládlou zemí
nese vlajku jedné rodiny.