Rubíny nebo topasy,
tekuté zlato nebo krev,
zakletý vánek z oázy,
do cév se řinoucí ti zpěv,
můj seveřane šednoucí,
proč ti již nechutná ten mok?
Není tvé krvi žádoucí
ten horký poskok jeho slok?
Nechutná, chutná, kdož to ví;
pijeme na radost i žal.
Ty moje jižní cukroví,
mě skrze tebe mok ten jal.
Ty moje sladká vidino,
když v očích vzplá ti černý svit,
tu počnu myslit na víno,
ach pojďme pít, ach pojďme pít –
ty zmoudříš, zněžníš, zaplaneš
a rozpovídáš se mi snad...
Ach, slunce, palmy, Marakeš!
Jak mám pak víno strašně rád.