orlice vonná a temná –
plyne jak plynula,
chrudimka pod přehradou
se měkce zvlnila,
má domoviny tvář
zas letní ruměnec.
a jako země ta
dál po řádu svém dýcháš,
pelyněk vteřinný
klidně si do vína mícháš,
snad rodák toulavý,
snad psanec, běženec.
je potštýn laskavý,
dobrý je vápenný podol,
nefouká ještě ze strnišť
do chudých stodol,
v závětří cítíš jen matku,
nikoli macechu.
přesilou dýchá kolem
sám život obyčejný
nad povyk historie,
pach její lejný,
pohrdáš, vyčkáváš,
sbíráš se na mechu.
škoda je přeškoda
proplakaného času,
škoda je přeškoda
každého hluchého klasu,
nenaříkáš už, nekleješ,
kalen jsi na ocel,
starostmi chudé chalupy,
horečkou sálů a věží.
rodička zemře tentokrát,
o dítě, o dítě běží.
vyskočí z krve a ze ssutin,
prosíc tě o pocel.