Fialy nám dýší u nohou.
Mezi jilmy bárka luny plyne
po blankytu, který černá tmou.
Pochválen buď dneska, noční stíne.
Jako by ti lidé vymřeli.
Ztichlo vše, jen hudba vláčně nosí
stmělým parkem měkké pocely.
Večer je, a světla trávu rosí.
Večer je, a dýší fialy.
Tanečnice, ve víru a kmitu
jenom iluzí jste zahřály
kouzlo zeleného šerosvitu.
Večer je a slavnost měštěnínů,
mírný přelud Šeherezády.
Pro básníka podobny jsou vínu
smutečních vrb žhavé kaskády.
Když se opil bengálovou září,
o sto let se starším zdá mu sad:
květiny se smějí z lidských tváří,
s věcmi lze i lidi milovat.