Nesu ti vázu ze syrské země
s hrdélkem jako tvé prstíky,
bys do ní růže dala a jemně
ti úsměv pro mne slet na rtíky.
V Damašku jsem se na trhu vloudil
k hrnčíři o vousu sněhovém,
co klenot stála tu, který zbloudil
v nádobí porcelánovém.
Chceš-li však, můžeš ji místo růží
bassorským kadidlem naplnit,
či, Miriam sladká, olejem z růží
pro vlasu svého temný třpyt.
Též do ní můžeš koláčky dáti
hrozinkové a rýžové,
čas-li si rády chroupáním krátí,
oh, přesladká, drahé zoubky tvé.
Ne-li, tož do ní po okraj víno
šírázské, zlaté naliji:
okusím, jak z ní zrádně je líno,
pak ji jak srdce tvé rozbiji.