Dech horký chřípěmi se naven dere,
a krve šílený běh pálí v oku,
a cítím proudy zhuštěné a šeré,
jak bijí o stěny své v divém skoku.
Palčivá touha do mé duše pere,
a prsty ždají žár nahého boku
a Chopina v té variaci steré,
jak žena hrá jej v těla bílém toku.
Na posteli, ve křeči psa, než zdechne,
mé tělo chví se v noci bezhvězdné,
zkad Vášeň jde a divoce naň dechne.
Mou duši opije a tělo zdrásá,
že když se v mlhách slaví návrat dne,
splín duše nalézá a smutek mého masa.