Dech horký chřípěmi se na ven dere,
a krve šílený běh pálí v oku,
a cítím proudy zhuštěné a šeré,
jak bijí o stěny své v divém skoku.
Palčivá touha do mé duše pere,
a prsty ždají žár nahého boku
a Chopina v té variaci steré,
jak žena hrá jej v těla bílém toku.
Na posteli, ve křeči psa než zdechne
mé tělo chví se v noci bezhvězdné,
zkad Vášeň jde a divoce naň dechne.
Mou duši opije a tělo sdrásá,
že, když se v mlhách slaví návrat dne,
spleen duše nalézá a smutek mého masa.