Naše barva červená a bílá,
napřed červená však a pak bílá,
napřed vzpoura krve potupené,
požár češství, jež se k cíli žene,
bouřný síly vzrůst – a potom síla
klidná, cudná, jistá zdarem díla – –
Naše barva červená a bílá...
Barva. Nic víc. Jarní chybí síla,
jaro u nás cítí jenom v říji
s hlavou skleslou, se sehnutou šíjí
čeští lidé, positivní lidé.
Sláva diplomatům! Zdráv buď, klide!
I ta barva již cos vybledlého.
Kocovina z počínání všeho.
Krev je mdlá a čest je pokálena,
na prodej s ní chodí jako žena,
ne však z bídy – z přesvědčení, klidni,
k Římu dnes a zítra zase k Vídni.