V. My, dráty telegrafní, věčně nenasycené

My, dráty telegrafní, věčně nenasycené svou krmí elektrického poskoku, námi jak tepnami proudy krve vznícené honěnou automatickými prsty otroků,

jež umdlená hned jest a hned zběsilá, jakoby kulomety spustily či bursa se zbláznila – my v duchu nasloucháme klapotu aparátů, jenž nesčíslný se všech stran se žene a připojuje

v jediný ohromný vichor horlivosti a chvatu, v jedinou ohromnou bouři, jež kol globu duje a šílí. Ten klapot, jenž proráží stěny stanic a úřadoven,

jakou to hudbou, závratnou strží obtáčí svět! Ač útlými prsty jest vysílán a ptačímu zobání roven, přec slyšíme každý země i člověka vznět, když nasloucháme v širou jeho symfonii,

v níž knoflíky klapající se ve zvony mění, jež bijí na poplach. Slyšíme výkřiky porodů, slyšíme chropoty smrtí, slyšíme milenců rozloučených toužebná volání;

chraplavý hlas kdes ptá se, a děs jej v hrdle škrtí, jinde jak vítězný posel křik se vzpíná a rozhání. Slyšíme intriky z ministerstev, povely z kontoárů, poplachy burs a vzpoury ulic a bitky sněmoven;

demise, krachy, kalkuly, kridy tu nabývají tvaru, pády a výšvihy lomozí v každou noc a v každý den. Slyšíme pochody vojsk, bitvy a heroismy, neslyšné kroky moru, mírové porady;

slyšíme stávky, výluky, sabotáže a anarchismy, veliké lásky a hněvy, věrnosti, prorady. Slyšíme díla a činy tryskati z mozků a dlaní, slyšíme potlesk, jenž provází ptačí hry aviatika.

Slyšíme šelesty míru, jak v houští kroky laní. Slyšíme chorály hrůzy, jež probouzí panika. Slyšíme požáry, výbuchy, srážky vlaků a lodí, průtrže, povodně, vichřice, zemětřesení –

Ale i cifry slyšíme úrod, jež země rodí, života příval přes smrt se valící, růst a kvetení... Slyšíme všechno, víme všechno a všechno známe, kams na pravo, v levo, nahoru, dolů všechno poznamenáváme,

intimnost občana, aféry světa, proměny země – a vše, co se děje, co se má státi a stane, ať zní to jakoby zvracel globus či pták si pípal jemně, ať jako hořící svět či střepina skelná to plane,

my vše to dříve víme než ten, kdo to zvěděti má, a živíce se tím, aniž závrať nás jímá, jsme klidny.