Drolí se smutný deštíček
a lesy nevrací klid mi.
Nějaký hloupý zas mám vztek
na obcování s lidmi.
Mít bude ten, kdo mnoho má,
o mnoho více na to,
však tomu, kdo jen málo má,
to málo i bude vzato,
říkám si s Heinem a směji se,
až zuby zaskřípají.
S chudáky možno být při míse,
ne s těmi, kdož něco mají.
Bohatý pozve tě na kaši,
u chudáka dostaneš rumpsteak.
A co si vyděláš, Tomáši,
je za práci to, či za vztek? –
Drolí se deštík; v smutný den
i myšlenky jsou smutné.
Na světě není veselo jen,
a deště také jsou nutné.
Nad mokrým listím ve spánku
se modrají jaterníky.
I za plícník, podběl, sasanku
díky, mé lesy, díky!
Jen slunce až vyjde zpod oblak,
všechno se k dobrému změní.
I vztek svůj prohlásí člověk pak
za nedorozumění.