Jak vlhké, rudé listí javorové
do trávy svadající na podzim,
když mlhami pták unavený plove
a všecky zbledlé květy mizí s ním,
v mé ztichlé srdce nadrobili dnové
mrazivé strasti s jejich dechem zlým,
že v spánku tížili mě teskní snové
a v bdění dusil smutku hořký dým.
I vyšel jsem si v noc a po městě
jsem bloudil, vzhůru k světlům Jošiwary,
jež neskrblívá rozkošnými dary.
Dům U vějíře měl jsem na cestě:
Smutnému srdci měkké na rohoži
noc rozvila tu vonnou Hanačoži.