Jeden hlas jde naší vlastí,
podle oka rájem,
žurnály ho kolportují
po městech i krajem:
Že jsme mohli kariéru
udělati lehce,
věčná škoda, že se nám však
slušně psáti nechce.
Nelechtáme jemným vtipem,
rovnou jdeme pěstí;
v slepé vášni octli jsme se
na nešťastném scestí.
Nezvoníme rolničkami,
ve tvář jimi seknem;
pro český lid opět veta
po žurnálu pěkném.
Co se snese po německu,
nelze říci česky;
také po francouzsku leccos
dopadne tak hezky.
Ale v naší mateřštině,
v jazyku tom čistém,
nutno jíti jako vždycky –
pod fíkovým listem.