devět hochů ve scotsboru,
devět hochů nevinných,
jako na stygickém voru
devět květin urvaných
slunci, ulicím a matkám
mezi bytím-nebytím
volá ke všem křižovatkám
mlčením svým strašlivým.
devět hochů v cele smrti,
devět hochů bez viny
čeká, až jim bílí chrti
skočí na krk... hodiny,
měsíce a léta plynou,
běloch krká rozkročen:
černoši jsou, tak ať hynou,
chudí jsou, ať pojdou jen.