Skip to content
1875–1947

TVŮJ ÚSMĚV

Stanislav Kostka Neumann

Polibek růže hebké a rudé, jež voní dechem a vzpomínkou a vznítí srdce štěstím, jež hude tichoučkou, sladkomilostnou hrou –,

polibek růže na rty mé chudé – tvůj úsměv. Stříbrný zvonec, který mne vítá za harmonického večera

na cestě v sad, kde šeříkem svítá bělostný zámeček do šera –, stříbrný zvonec, který mne vítá, – tvůj úsměv.

Paprsek zlatý ve chvíli vratké, jenž z mračen tryskl a zazpíval poselství nové pohody sladké, bělouše radosti řehot, cval –,

paprsek zlatý pro štěstí krátké – tvůj úsměv. Nikoli smích, jenž pro kohokoli bezděčně zurčí ti přes rety,

tvůj úsměv, úsměv, pro mne jenž volí, pro mne jen něžné své zálety, tvůj úsměv líbá, svítí a zpívá, tvůj úsměv hladí a čary zná...

Srdce mé v ráj se okénkem dívá... Oh, proč tak brzičko zhasíná – tvůj úsměv!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
TVŮJ ÚSMĚV · Stanislav Kostka Neumann · Poetry Cove