TO BUDE jeden z příštích podivných dnů,
přezrálé kultury napojený mdlobou...
Ty, sybaritka linií ženských,
za dusného večera při otevřených oknech
na čínské kůži žlutavě bílé
v komnatě přišeřené...
ty, jejíž smích s tím se mi svěřuje...
ty, rozkošná svým talentem
hrát roli milovníka
v komnatě intimní...
za dusného večera stát budeš v snědé své kráse,
zatím co taburet zachytí
roucha posledního
záhyby teplé ještě...
a tvoje blíženka bílá
na čínské kůži v komnatě přišeřené...
eh, – a já s úsměvem chápajících
a s papirosou něžnou
budu té říkati SESTRO
při promenádě ranní
v sadě
v chladivé lázni nervů.