nelze si nic vymyslit,
jenom skutečnost svou máme
a jen z ní si upřádáme
pravd a snů svých věčný kmit,
jímž se holedbáme;
jako děti na haldách
kutáme a budujeme,
předhistoricky se rveme
jednou v jasu, jindy v tmách,
ale jdeme, jdeme
z marnivosti proroků,
z opiových fantasií,
z rukou zlatých, jež nás bijí,
z bezradnosti otroků
jdeme k harmonii...
nelze si nic vymyslit,
ze skutečnosti sny tkáme,
těsto, které v hrstích máme,
na svobodný, šťastný byt
sobě zaděláme.