Bragožda je zaplavena
zelení,
pěnice mi všechno říci
nelení.
Po hladině pokojných dní
plyne se.
Hřmění v dálce vzduchem naším
netřese.
Mohl bych se iluzi té
oddati.
Poklidně ji po krajících
snídati.
Vyjdu-li však jako dneska
vzhůru sám,
na tebe a na tebe jen
vzpomínám.
Stále ještě ve své cítím
ruku tvou.
Celičký se rozbolavím
vzpomínkou.
Srdce, mysl tesknice mi
poraní.
Do travičky hlavu bořím
pod strání.