Za sivým kroužkem papirosy
ztišen hledím bez hnutí...
na louce duše rozžal kdosi
oheň v nočním vanutí.
Ať jeseň fičí... ať vše kosí
zimy honci třeskutí!
má duše ve tmách ssebou nosí
její ručky stisknutí!
Já nevím, čím as býti chtělo,
zda trochu soucitu jím chvělo,
či snad víc, či vůbec nic...
Když skřehlý tvor u ohně stane,
což ptá se, zda-li proň jen plane,
zda-li hřá se jich tu víc?