Za sivým kroužkem papirosy
ztišen hledím bez hnutí...
na louce duše rozžal kdosi
oheň v nočním vanutí.
Ať jeseň fičí... ať vše kosí
zimy honci třeskutí!
má duše ve tmách s sebou nosí
její ručky stisknutí!
Já nevím, čím as býti chtělo,
zda trochu soucitu jím chvělo,
či snad víc, či vůbec nic...
Když zkřehlý tvor u ohně stane,
což ptá se, zdali proň jen plane,
zdali hřá se jich tu víc?