Ba-ba-dan run-dum, ba-ba-dan run-dum
nevrle bubnuje loudavý vlak,
ba-ba-dan run-dum, ba-ba-dan run-dum
nad námi černý harcuje mrak.
Všem lidem pohled vystydl náhle,
ba-ba-dan run-dum bubnuje svět;
podzimních ohňů oblaky táhlé
zardousit hledí poslední květ.
Vystydle zraky do dálky civí,
do hlubin kamsi napjat je sluch;
zdá se, že uslyšeli dnes živí
výstrahu mrtvých jak svědomí pluh.
Ba-ba-dan run-dum, ba-ba-dan run-dum
varují oběti válečných dní,
ba-ba-dan run-dum, ba-ba-dan run-dum
volají padlí lvi revoluční...
Ba-ba-dan run-dum jak na povel země
hrozivě bubnuje zdlouhavý vlak,
úzkost a naděj v něm snoubí se temně,
a sociální chvěje se vrak.
Jeden již běsnící železo tuší,
ba-ba-dan run-dum války, k níž krok,
druhému revoluce to buší
ba-ba-dan run-dum, jímž zahyne sok.
Jeden se choulí jak spráskané zvíře,
bezradně zírá k bouřím, jež jdou;
druhému, silnému v lásce i víře,
naděje k nejvyšším cílům se pnou.
Jej nepoděsí krvavá jitra –
leč také jej zříš-li bázní se třást,
to proto jen, aby skutečně zítra
si vybojoval proletář vlast...
Ba-ba-dan run-dum, ba-ba-dan run-dum
nevrle bubnuje loudavý vlak,
ba-ba-dan run-dum, ba-ba-dan run-dum
bubnuje svět...