Vy v tmách tam, kopejte svoje doly,
však nezakopejte v nich svoje boly
a nechte je růsti v kobkách dusných
a výparech svíravých, otravných, hnusných.
A množte je otrocky ztajenou zlostí
a kryjte je zbabělou přívětivostí.
Vy v tmách tam, kopejte svoje doly,
však nezakopejte v nich svoje boly.
Neb ty vás kdys zvednou v jediném vzmachu
ven z vašeho puchu a vašeho prachu –
Až řev jejich hromem v svět udeří,
tu vzpřímí se křivost páteří.
Až zařve miliónů proletářů bol,
svět bude se chvěti kol a kol
a chrámy se zbortí a okovů tíž –
Tím hrozněji klesne, čím stál kdo výš.
A na troskách zvedne se nový svět
a bude strašnou hymnu pět,
v níž děs se rozplyne v souzvuku,
že není už na světě otroků.