tel aviv

bloudíš-li smutkem a pokořením všeho, vzpomeneš na smutné, na poníženého, na snílky s palčivou touhou uniknout... vzpomněl jsem na vás, vlídný rožňavský žide,

jste trochu obchod i ghetto i svět, jenž přijde, zdali jste odjel v ten východní kout – doufám, že zůstal jste zdráv a na živu – zdali jste byl už v tel avivu.

řek’ jste nám: „sovětský svaz a palestina. ostatní všecko je marná a bolestná psina.“ nad námi jaro chodilo po horách, po horách slovenských nad maďarským městem,

mluvil jste česky s takovým upřímným gestem, židovsky snil jste, kdo by dnes nesnil v tmách, dostoupil příliv ke svému odlivu, snil jste tu o tel avivu.

tisíce takhle sní o navrácené vlasti, kde by jim nebylo před pogromy se třásti, je luza krmena, mesiáš zapomněl, tisíce touží. vlastníci po svém státu.

jinaký je sen proletariátu, kousíček půdy a erez jisroel, ó jaffo tam dole v modrém zálivu, kousíček půdy v tel avivu.

kdo prachy má, ten dojede, to je jisté, s ním jsou i britští imperialisté. se mnou jdou životem chudí v zástupech, a chudí na celém světě jsou mrvou panskou,

sovětů dlaň jen matkou jim velikánskou, plakal jsem nad bídou v praze i karpatech. není to ani omítka ke zdivu pro kolonii v tel avivu.

hořící zrak váš zří tam budovánu – na písku starých lží ilusi kanaanu, jak mi tě líto, bído věřících. vídám tě v duchu, jak jsem tě tolikrát viděl,

když jsem se v mukách za bílé lidstvo styděl, za sprosté chlapy, krvavý smích. vidím vás za války, perony uprchlíků, vidím vás v lžimíru, paluby trosečníků

nad vaky, nad ranci, báseň i středověk; vidím vás při práci na polích i v děrách, jak jsem vás míval rád v starcích, chlapcích, dcerách z jasini, majdanu, volovce, verecek...

urputná sílo k lásce i podivu, nevykoupí tě v tel avivu.