sypejte ptáčkům

krásné jsou sněhy alespoň chvilku, když pouští z něhy zvonící pilku,

zubatý jas. před oknem vrabci, sýkory, kosi co malí chlapci

a všickni bosi, rozprch a sraz. strnadi s pěnkavou, střízlík jak myška,

z doubravy za vodou – nemysli liška – strakapoud; sedá to, přelétá,

běhá a skáče, hodokvas proletá- řů v domě spáče, slavný kout.

cpou se jak diví. a nakrmeno na plotě civí rozčepejřeno

vrabčisko a zdá se, že funí. ve sněhu jindy koupou se, sluní,

když míjí lindy polední hra. kos nosí se zdi si bobule černé,

jsme tu jak v assisi, a neobžerné jsou hodiny; zobáčkem sníh pívá

červenožlutým, trilkem se posmívá mrazíkům krutým v ty tučné dny.

sypeme ptáčkům za okno krátce – sypeme ptáčkům i na zahrádce

a všehochuť; kus toho žití, jež neseje, nežne, mimo se řítí

v krajině sněžné přes naši hruď. lyrické chvilky nám na okně zvoní;

epickým hodinám splašených koní však neujdeš. sypouce ptáčatům,

sypeme sobě, krášlíme chudý dům v ohyzdné době, honíme veš.

sypeme ptáčkům, berou, kde najdou, sypeme ptáčkům, zazvoní, zajdou,

obláček, skvost; sypeme ptáčkům, nesejí, nežnou – a posměváčkům

s moudrostí těžnou radu a dost: sypejte ptáčatům, nesypte lidem,

těm lidem hnije dům, vesele, s klidem nechte jej shnít. nešťasten, kdo se už

neumí smáti; smáti se jako nůž, ostří své znáti, vědět a chtít!

nesypte lidem, nesypte tučným, nesypte lidem s titulem zvučným

mince ni krev ni čest. soudruh vám stačiž, vyhoďte pána, jaképak: račiž,

jen práci buď dána mozolná pěst. pozor si dávejte na pěkný kabát,

dobře se dívejte, nechce-li hrabat, neshráb’-li již; jeden vás obírá

jen po zákonu, druhého zavírá po velkém shonu železná mříž.

z bahna a sazí rostou jim vůdci, zákeřní vrazi, falešní hudci,

v zahradě cap; nad ním se klene zlatý svět s díkem, k moci se žene

splašeným býkem z kloaky chlap. jsou tu i jinší, vznešená sféra.

rozumem řinčí magnáti pera, kaditelnice a kat. s čím deset rodin

by vystačilo, mu plyne z hodin, v nichž hore milo mu naslouchat.

a zcela nahoře, kam nedojdete, ve zlaté oboře hovada cpete

bídou svých pout. apokalyptické obludy jsou to. jen ruce nadlidské

přerazí pouto: vůle a oběť a proud. nesypte lidem ani těm dole,

nesypte lidem na shnilá pole charitní směs. hladnému nedají,

dají to moři, hladní se dívají v zeleném hoři, jak žere pes.

až na chodníky přetéká zboží, a hladné šiky množí se, množí

a zevlují. strašlivé tisíce jsou toho lidu: zbabělé ulice

benzin a bídu jen vdechují. před chřtány šelem, jež svět nám žerou,

nestojí čelem s železnou věrou ocel a smích. netřeba chleba

ni spravedlnosti, opia třeba hladu tvé hlouposti a chtíčů tvých.

jsi přežrán hnusem svých žurnalistů či černým trusem otylců v kristu,

otroctví sloup; na vlastenecký lep jsi jim sedl, své zrádce všecky

hřbetem jsi zvedl, mají, žes troup. a táhni, nezmeškej football či hockey,

jen si dej klacků rej, circenses lokej, jak to chce pán. na vše se vykašli,

svět tvůj je z goalů, den ze dne blbneš-li od polu k polu, plníš jen plán.

plán proti plánu. plán běd a zkázy, plán zlatých pánů; jen bratrovrazi,

a strašný pád – a za tou liticí plán cest a práce, střed světa hubící

života zrádce, sověty, řád. poznali jedni, poznají druzí.

možná až ve dni poslední hrůzy a žatvy hlav. nelze si vyžebrat

chleba i svobody. malý snad ještě hlad plíží se národy, kde žebrá dav...