Hoj, zvony, rozkývejte hlahol slavnostní!
Náš tatíček se žení ještě feš a mlád.
A nevěstu má vzácnou, pravou perlu v ní;
nechť vejdou v život spolu jako v růží sad.
My, věrné jeho děti, v slušné vzdálenosti
tu zbožně stojíme, své vivat voláme,
dětinné lásky známe předepsané ctnosti,
dětinné lásky příklad čítankový jsme.
Tož gratulujem. Dobře, ty náš věrný hochu,
však podruhé si zamiř trochu líp, jen trochu,
svým květinovým darem.
Jsme vyzáblí a smutní, otrhaní, snědí,
jen v oku žár nám ještě zcela nepohas;
však věru bůh a panna Maria to vědí,
že vroucně k tatíčkovi lneme v každý čas.
Svou duši klademe ve svaté ruce boží,
vše ostatní už leží v rukou tatíčka.
Nechť jeho sláva, rozum, potomstvo se množí,
i když se někdy stane chyba maličká!
My gratulujem. Dobře, ty náš věrný hochu,
však podruhé si zamiř trochu líp, jen trochu,
svým květinovým darem.