stydím se zpívat o strašném boji,
stydím se zpívat, když jiní stojí
v železném dešti,
když jiní, drazí, bijí se těžce
s šílenstvím rabů zlatého měšce,
jenž vztekem třeští.
stydím se zpívat, čpí větru přívod
krví, jež teče pro nás a život,
a přes to musím,
abych se nezalk’ hanbou a kalem,
nadějí, nemohoucností, žalem,
jimiž se dusím.
stydím se zpívat, nemám však pranic,
čím bych své srdce vykoupil z vánic,
svou odpovědnost.
jen slova, španělsko, může dáti
chudoba má, dech, jenž se mi krátí,
zestárlá věrnost.
stydím se zpívat a aspoň zpívám,
protože na ty, kdož mlčí, plivám,
jsou zradou vinni.
na jejich hlavu krev tvého mládí.
česko-slovenskou teprve zradí –
ne, už to činí.