nad dědinou obdélníky polí
hnědí stiskly zeleň smrčiny.
oráč zahleděl se do okolí,
zemi s bídou čichá z krajiny.
zemi s bídou, matku neduživou.
dejž nám aspoň chléb náš vezdejší.
den už končí šedí zimomřivou,
kosí píseň hoře konejší.
dole v šenku zívá chlap jak hora,
brunátný a s černou parukou.
hore pacholek mu pole orá,
jeho pole, dvůr a hotel jsou.
užil, nahrabal, teď s nadějemi,
s babou svou se rve a s mrtvicí.
„a z těch polí dávno už je zle mi,“
říká, popadaje sklenici.
a ta pole těžce zavánějí
zemí s bídou pro oráčův čich.
jarní věci zbytečně se dějí
pro tvrdnoucí dlaně námezdných.