Všichni ptáci dnes mne pozdravili,
sojka křičela a datel zaklepal,
modré oči jaterníků pily
lačně úsměv dne, jímž lehký větřík vál.
Žlutásek a babočka se chvěli,
mouchy sedaly na místa slunečná.
Šel jsem vesel, pohled můj byl smělý,
snad i bída má se zdála konečná...
S chladem večerním však zhasly náhle
bílé plaménky mé senzibility.
Smutku zalily je vlny táhlé,
šerem celý svět se zdál být zalitý.
Opět chuďas byl jsem živořící,
jenž se ničemu vzdát nesmí docela.
Šerem kráčel fantóm bledolící,
trhal poupata, jež chtivě pučela.