Ze dvora hlasy usínaly v tiši,
a poslední se s nocí loučil zpěv...
Dnes vzpomínky se umlčely číší,
by dosti síly zbylo pro úsměv.
S nahořklým vtipem my tu hodovali
v rozlitém víně, v dýmu cigaret; –
na „půlnoční“ juž zvony venku zvaly,
nám horký čaj tu vlažil ještě ret...
Pak lampa usnula a stichlo vše,
dům v chladno civěl jako bez duše,
tma rozestřela černé organtiny, –
však my v tom tichu jsme si kreslili
svých karakterů zběžné profily
a navzájem si pytvali své viny.