Dělník a sedlák, ti mají mozoly,
kvetou jim na dlaních v létě i v zimě.
Smutné jsou hore děravé stodoly,
smutnější dole tovární břímě.
Je smutná práce pro pány domácí,
je smutné otroctví nájemníků:
chudák smí žíti jen, když se vyplácí,
podnoží národ nevlastníků.
Podnoží komu?
Aj u sta hromů!
Ježí se v krajích černými troskami
loupežných pánů tvrze a hrady.
V smokingu táhne dnes kluby a bankami
loupežný rytíř ze správní rady.
Je Polák, Maďar, Francouz či Žid?
Pevniny, ostrovy, okeány,
hlubiny země, sněmovny i lid –
domov mu širý, dokořán brány.
A jmenuje-li se dneska Stavisky,
předvčírem Stinnes a Kreuger včera,
jsou to jen vražedná chapadla na zisky
jediné obludy z krachu a šera.
Chapadlo velké senzací zavání,
chapadlo malé malou hru hraje;
světová obluda vykořisťování
na celém životě sedí a saje.
Světová obluda chapadlovitá
klid však už ztrácí, přichází krída.
Stavisky, mrtvolo korupcí naditá,
zloději, lupiči, vrahu, – tys třída...