dělník a sedlák, ti mají mozoly,
kvetou jim na dlaních v létě i v zimě.
smutné jsou hore děravé stodoly,
smutnější dole tovární břímě.
je smutná práce pro pány domácí,
je smutné otroctví nájemníků:
chudák smí žíti jen, když se vyplácí,
podnoží národ nevlastníků.
podnoží komu?
aj u sta hromů!
ježí se v krajích černými troskami
loupežných pánů tvrze a hrady.
v smokingu táhne dnes kluby a bankami
loupežný rytíř ze správní rady.
je polák, maďar, francouz či žid?
pevniny, ostrovy, okeány,
hlubiny země, sněmovny i lid –
domov mu širý, dokořán brány.
a jmenuje-li se dneska staviski,
předvčírem stinnes a kreuger včera,
jsou to jen vražedná chapadla na zisky
jediné obludy z krachu a šera.
chapadlo velké sensací zavání,
chapadlo malé malou hru hraje;
světová obluda vykořisťování
na celém životě sedí a ssaje.
světová obluda chapadlovitá
klid však už ztrácí, přichází krída.
staviski, mrtvolo korupcí naditá,
zloději, lupiči, vrahu – tys třída...