mizí lidem krev a šednou tváře,
žízní setba pod strohostí bašt,
do prázdna zní suché komentáře
nad běžícím pásem sebevražd,
v hladný smutek řinčí kuropění,
ale zbrojaři jsou spokojeni.
na vahách jen jedny visí misky
a pak hák, bys moh’ se oběsit.
z vědění jsou napájeny zisky,
pomoc z něho není pro tvůj lid.
světadíl tlí úbytěmi v dřeni,
ale zbrojaři jsou spokojeni.
pýcha tuctů miliony škrtí,
zlaté spáry chrání kulomet,
pýcha trubců dílo míru drtí,
po vavřínu z krve lační skřet.
ocelový jahve zuby cení:
zbrojaři jsou velmi spokojeni.