Kdybychom se navzájem sežrali,
k čemuž máme talent i snahu,
všickni uličníci by jásali,
nikdo v očích by necítil vláhu.
Nic by se nestalo aniž změnilo
na národa dědičné roli;
stádo kritiků by jen bloudilo
jako nezaměstnaní voli.
Dlouho jistě by nebloudili však,
navzájem by se sežrali taky,
zase by na národ nepadl mrak,
nikomu by nezvlhly zraky.
Tu by bylo třeba jen jednoho:
aby se sežrala publika metla.
Pak by konečně do dne soudného
u nás demokracie kvetla.
Pak by nastal ten žádoucí den:
žili by tu jen žurnalisté.
Když už má hovno být ze všeho jen,
ať je to hovno čisté.