malověrní se rozpovídali,
vyprodávají sebe.
nad dočasnostmi, které uzrály,
tane podzimní nebe.
pomíjejícnost letí po zemi
jako oblačné stíny,
mrzce plíží se všemi tvářemi,
vědomými si viny.
ale muži se tvrdě dívají
v konce jednoho světa:
dnes už na věky věci nezrají,
sotva na hladná léta.