SEXUS

Květem nejsmělejších barev, z nichž rudá nejvýše zpívá, květem vůně opojivé jako prolitá krev horká, květem bizarním jak orchis nejvzácnějšího tvaru jednou, jen jednou rozkvétá žena.

Písní nejlstivější a nejupřímnější jak blankyt, než bouře přišla, písní nejžhavější, která ledovým pálí mrazem, písní hříšnou jak Satan, písní čistou jak děcko jednou, jen jednou v naho se vyzpívá žena.

V tom její počátek. A že přišel muž a květem tím svého fraku ozdobil knoflíkovou dirku, aby uvadl, nežli půlnoc je přepadne v divém kankánu, – a že přišel muž a tu její píseň

falešně si zapískal rety pohrdlivými při černé kávě a v dýmu cigarety vyfoukl upomínku, – v tom její konec. „Pomsta je u Boha.“ Ne, pomsta je u ženy vždycky. Ale pomsta ani u ženy není, pomsta je u Satana.

Běda, proč zakřikls ženu, když jedenkrát zpívala lidsky. Běda, ta tvoje vítězství, běda, tvoje jsou hrana. Nejlepší dílo Boha, tvá duše, sourodá Bohu, nejdelikátnější dílo – ó muži! – tvá duše, tvá duše.

Hle, žena tam vložila nohu, Satan vložil tam nohu, a tělo tvé nikdy nepatřilo, tvé tělo nepatří Bohu. A Satan se šklebí a Satan si tleská, jásavý vítěz tleská tvojí litanii: Žena je svůdná, žena je hezká,

žena je nebe, žena je Bůh. A Satan se šklebí a Satan si tleská, jásavý vítěz tleská největšímu vítězství, jehož kdy fanfáry zavřískly světem, věčnému vítězství, strašnému vítězství – ženy nad prasetem.